Pohled zpět

2. listopadu 2017 v 11:32 | G.G.M. |  Myšlenky


Už jsou to 4 roky, co tvůj odchod změnil můj život. Od té doby jsem si prožila spoustu věcí, některé dobré, některé špatné. Někdy se sama sebe ptám, co by bylo jinak, kdybys nezemřel. Tvá ztráta mě poznamenala, nese se mnou každým dnem. Ne, že bych se přes to nedokázala přenést, ale chybíš mi. Obzvlášť v těchto dnech. Občas si říkám, zda jsem nemohla lépe číst mezi řádky, zda jsem tě od toho velkého kroku do neznáma, nemohla odradit. Jestli…bych tě nedokázala přimět chtít zase žít. Určitě bychom ještě toho spoustu společně prožili. Smáli bychom se, plakali, vztekali se, nadávali si, usmiřovali se, dělali chyby, litovali, byli šťastní. Žili bychom. Čím více čas plyne, pestré a barevné vzpomínky se mění, nabývají fádních zastaralých barev. Události, jež jsme prožili, začínají být neúplné, rozdělené na kousky, jako nastříhaný film. Už si ani nedokážu vybavit tvou vůni, tvůj hlas a ani tvůj smích. Jediné co si pořád zřetelně cítím, jsou emoce. To, že jsem tě měla ráda, a že jsi byl můj kamarád, kterému jsem mohla věřit.
Vím, že je absurdní ti tady psát, ale nikdy nepřestávám doufat, že mi odepíšeš.
El-chan…já budu se snažit, budu se snažit žít i za tebe... ^^
 

Výkřik světla v černočerné tmě

30. října 2017 v 21:37 | G.G.M |  Myšlenky
Dnešní vláda pomalým, ale jistým způsobem vytlačuje nepohodlné občany. Kapitalistická doba nabývá větších rozměrů. Skoro všichni občané jsou ovládaní penězi. Není skoro nikdo, kdo by v dnešní době neměl úvěr, hypotéku nebo jinou formu dluhu. Pokud člověk chce žít slušný život a přizpůsobit se vyspělé době a celosvětovém ekonomickému rozmachu je slušný dům, nebo byt s moderním vybavením, auto, telefon a dobré oblečení nezbytností.
Na základě výše uvedených aspektů upadají mezilidské vztahy. Hodnoty jako rodina, přátelé, ochota pomoc jiným, starost o bližního svého mizí jako ticho před bouří.
Finanční gramotnost se nerozšiřuje mezi obyvatelstvo a stále zůstává v rukou finančních poradců a dalších specializovaných odborníků. Upadají velice rychlým způsobem řemeslné práce a naše tzv. zlaté české ručičky. Vznikají velké poptávky po službách, které jsou vysoce zpoplatněny. Kolik dnešních dětí v dospělosti si bude schopno navrtat poličky, stlouci postel, nebo vypěstovat rajče na balkóně?

Přemýšlejme globálně nad touto generací, na generace po nás a na generace před námi. Přemýšlejme nad vládou jako subjektem. Kam nás vede a kam nás směřuje, čím nás motivuje a co nám dávají? Tak jaké jsou vyhlídky. Jste spokojeni s tím, kam to směřuje? NE! Nejsme! Já tedy rozhodně ne. Co si budeme namlouvat naše země je ekonomicky slabá. Lidé nejsou vedení ke kreativnímu myšlení a jednání. Nepídí se po odpovědích, protože nemají ani žádné otázky. Neštve Vás? Neirituje? Ne. Ovšem, všem je totiž všechno jedno. Hlavně, že to nějak funguje, doma zapnete televizi anebo půjdete do hospody, kde si budete stěžovat na všechno kolem sebe, ale nic se nezmění.
Copak tady nikdo nechce být hrdý sám na sebe, na svou vlast, na své zázemí? Pokud pro to něco neuděláme, nic nezměníme a budeme jen ovce, které nechají sebou cloumat jako malomocní. To je základ fungování tohoto světa. KAŽDÁ AKCE VYVOLÁ STEJNOMĚRNOU REAKCI.
Tohle byly mé myšlenky před volbami do poslanecké sněmovny, které proběhly ve dnech 20.-21. 2017, kde se na třetím místě umístila Česká pirátská strana. S jejich vstupem do parlamentu vstoupila do mě i naděje, která vzrůstá úměrně s počtem dnů, jež uběhl od voleb. Můj rozsah zájmů se rozšířil na marketing, ekonomiku, politiku a celosvětové dění. Cítím se lépe a jejich postup do nitra státu ve mně vzbudil pocit, že je ještě brzo vzdát se. Nastává přede mnou dlouhá cesta a nejen přede mnou. Před každým z Vás, i když je to sebetěžší, nevzdávejte se, protože jedině ten, kdo vytrvá, má právo naleznout své místo v tomto světě.

Kam dál

Reklama